Mozambik - Ponta do Ouro

Je začátek září 2009. Čeká nás prodlouženej víkend, a proto chceme vyrazit i jinam než na okolní svazijské kopce. Moje spolubydlící přišla s nápadem vyrazit  do Ponta do Ouro v Mozambiku. Pro nás na jihu Svazijska je to nejbl

Je úterý, skoro deset večer. Právě jsme s Annou dorazili z "Hillview House," kde jsme se dělili o naše zážitky z úžasnýho víkendu, popíjeli vínko a jedli různý druhy sýrů, který Dmitrij nakoupil v Mbabane (hl.městě). Pouštím "Pasadu" a sedám k laptomu, abych si připomněl a zvěčnil ten fakt dobrej "mozambickej" víkend. Tento článek má k práci na misi daleko. Je spíše o tom, jaké to přináší výhody, když jsme v oblasti bez zásadní izolace kvůli bezpečnosti. Jednou za měsíc tak můžeme na víkend opustit Svazijsko.

Pondělí min. týden Anna, která je tady už půl roku, chytala nerva, že musí vypadnout a navrhuje vyhlášené Ponta do Ouro v Mozambiku. Moc se mi nechtělo, přestože nás čekal prodlouženej víkend. Bylo totiž pondělí a mraky práce přede mnou. Ve čtvrtek Anna zdůrazňuje, že toto je poslední prodlouženej víkend do konce roku a že má dovo až v listopadu. Nechce jet sama. A protože už byl konec týdne představa písečných pláží a indického pobřeží pro mne začala být lákavá.

V sobotu ráno vstávám o půl šesté, protože ještě musím dohlédnout na vystěhování domku, aby mohl být kompletně v naší režii. Pak už vyzvedáváme Elaine, která nás veze na hranice s JAR. Vzhledem k poloze našeho projektu na jihu Svazijska plánujeme jet do Mozambiku jižní cestou přes JAR. V sedm už procházíme pěšky hranice (oficiálně pro nás zakázáno..) a vyhlížíme veřejný combi (místní taxíky ve formě minibusu). Po pár minutách nás bere jedno z nich do městečka Piet Retief, kde jsme si rezervovali auto. V našem svazijském Nhlanganu totiž auta nepronajímají a jezdit 100 km na sever do Manzini a zpět není moc efektivní. Asi hodinu bloudíme po tomto městečku, protože Anna vytiskla adresu "Europcar" v Kapském městě:). Nakonec tu pobočku nacházíme v jednom B&B a vyzvedáme si na VISA kartu krásné modré VW Polo s autorádiem! Ještě kupujeme mapu a pak už směr Pondola - Jozini - Ponta do Ouro. Cesta ze začátku neubíhá, jak jsme předpokládali, protože asi 100 km úsek je opravován. Od Pondola se ale situace mění. V podstatě jedeme celou dobu při hranicích se Svazijskem. Po levé straně vidíme obrovskou vodní nádrž, za kterou odbočujeme doleva a frčíme směr Jozini a dále k mozambické hranici. 

Za Jozini ale zjišťujeme, že můžeme jet dvěma směry. Volíme ten pravý, čímž si nevědomě vybíráme asi 20 km polňačky, než dojedem na státní silnici vedoucí podél jihoafrického Elephant Coast k Mozambiku. Ale vše je v pohodě, cesta ubíhá dobře. Sem tam slyšíme jak nějakej šutr proklepe podběhy a taky mne napadá, že na té šotolině trénuju na českou zimu. Naštěstí nás místy krotí stáda krav, oslů, koz a taky místní doprava. Tu máme tendenci hned předjet, protože v tom prachu není vidět ani na krok. Míjíme taky řadu skromných vesnických obydlí, který jsou naprosto stejný jako ve Svazijsku. Kwa - Zulu Natal oblast tímto prokazatelně přesahuje státní hranice.

Ve dvě odpoledně! konečně dojíždíme na hranice s Mozambikem. Protože odtud je cesta tak trochu písečná, necháváme dle rad auto na hlídaném parkovišti. Bereme bágly a přecházíme hranice pěšky.
Nejdříve procházíme celnicí JAR - první štempl, pak míříme do evidentně skromnější celnice Mozambiku. Vyplňujeme vstupní kartu s našimi údaji, každej platíme jednorázový vízový poplatek 180 Randů (asi 500 Kč), dostáváme vízum přes celou jednu stránku pasu! a je to. Když pojedete autem (rozhodně 4x4), platili byste ještě za povinné pojištění v Mozambiku s platností jeden měsíc. Na mozambické straně se nám trochu mění svět. Lidé se smějí a jsou mnohem otevřenější, přátelští. Protože Anna je z Portugalska, bývalého kolonizátora Mozambiku, tak máme velkou výhodu díky portugalské komunikaci. Máme sympatie celníků, kteří nás ještě fotí s mozambickou vlajkou. Ta se navíc pyšní proslulým kalašnikovem ve znaku.

Ptáme se jich, jak se dostat na pobřeží a ti nám sami volají místního řidiče, který nás vyzvedne a doveze k asi 10 km vzdálenému Ponta do Ouro! Berto přijíždí asi za půl hodiny. Pak už nasedáme a frčíme po písčité cestě, kde s osobákem nemáte šanci. Zatímco Berto s cigárkem v koutku proplouval pískem s pocitem blažené vyrovnanosti svého bytí, projíždíme okolo nějakýho jihoafrickýho dobrodruha s osobákem utopeným v písku. Pomalu se dostáváme na pobřežní horizont a po dlouhé době vidíme nekonečný oceán. Určitě to znáte. Je to úplně stejnej pocit, jako když jedete do Chorvatska. Nejdřív cítíte ten mořskej vzduch (aspoň si to myslíme) a pak ta modrá nekonečná svoboda. Anna je na tom jako já. Ta má navíc Atlantik hodinku od svého portugalského bydliště. Oba pokyvujeme, že už teď byl ten výlet výborná volba. Usmíváme se jak měsíčci na hnoji a nemůžeme se dočkat těch slibovaných pláží.

Přijíždíme do kempu s názvem "Simply Scuba," který je jako většina ostatních zaměřený na potápění a ubytováváme se ve stanu za cca 200 Randů/noc (500 Kč pro oba). Tento stan je v pohodě - má postele i moskytiéru. Seznamujeme se hned s pár lidma a Anna shání informace o možnostech relaxace. Pak už jdeme na pláž a fakt to nemá chybu. Žádná hotelová aglomerace, pár lidí, slunko svítí, stěrače stírají.. a my si sedáme a čumíme na to dlouhý písečný pobřeží. 

Večer ještě objednáváme výlet na oceán se šnorchlováním s delfíny (30 €/os) a zjišťujeme, že se ani ze sobotu na neděli nevyspíme, protože sraz je ráno v 6:15. Pak už jdeme do místní restaurace Bula Bula, kterou máme doporučenou od Elaine. Otázka co si dáme, nemá příliš smysl, protože víme, že to bude zásadně seafood. Připadám si, jako bysme týden nejedli a hned první den se s tím nepářem. Objednáváme mix všeho co mají a vrháme se do grilovaných a smažených krevet (těch menších a pak ještě velkých na špeku a cibuli), kalamár v těstíčku, krabích klepet, grilované "červené" ryby (jméno si nepamatuju, jen labužnicky vzpomínám) a k tomu černý olivy a balkánskej sýr. Nejlepší byly ty menší grilovaný krevety, kde jsem dostal labužnickou radu - vysát hlavu! V Portugalsku je to prej vyhlášený, tak do toho jdu taky. Loupeme jednu krevetu za druhou a sem tam je namáčíme do piri piri omáčky. Teda myslel jsem, že snesu dost pálivýho, ale toto byl nářez. Po falšce vína začínáme být příjemně namydlení a navíc zde skvěle hraje a "prdí" na kytaru místní pěvec. Romantika jak sviňa... Objednáváme další flašku. Neskromně přežraní platíme cca 40 € v podobě místních Metikais a ve skvělé náladě odcházíme na kutě. 

Ráno vstáváme v šest a máme čtvrt hoďky na sraz u pláže, odkud po menší přednášce vyrážíme hledat delfíny. Tato oblast indického oceánu je známá výskytem delfínů, velryb, velrybího žraloka a při potápění zde můžete vidět kladivouny nebo mantu obrovskou. Na člunu nám kapitán hned říká, že zde včera viděli i dva bílý žraloky. Na "Čelisti" radši nemyslím a přikyvuju poznámce, že je to tady asi fakt vyhlášený potápěčský ráj... No zpátky k těm delfínům. Už to vypadá, že máme tento den smůlu, ale po asi hodině hledání, kdy jsme urazili pěknej kus cesty podél pobřeží,  vidíme skupinku delfínů šedých. Ale evidentně s náma nechcou nic mít a během chvilky mizí ve vodě. Objevujeme je po chvilce asi 200 metrů od nás. Párkrát se to opakuje a pak ještě vidíme, jak loví při pobřeží ve vlnách. No je to paráda, ale šnorchlování s nima musí být prostě super. Pak to už balíme a jedeme zpátky.

Je jedenáct dopoledne a my vyrážíme na pozdní snídani. Nejdříve hledáme v místní vesničce, kde je místo komunikace všude jemný písek. Hledáme pekárnu a  minibary obležené místním tržištěm a všude nás posílají do hospůdky "Na rohu." Ta je taky zavřená a nakonec zjišťujeme, že v neděli, kdy jsou skoro všichni v kostele, to na snídani nevypadá. Neva, vracíme se do restaurace Bula Bula, kde jsme byli včera večer. A dáváme si repeté - tentokrát obalený a osmažený chobotničky v nějakým těstíčku. Aby toho nebylo málo, tak si dávám ještě pizzu - jak jinak než a´la Seafood. Já vím, zní to hrozně, ale vězte, že jsem za dva měsíce na misi shodil přes 10 kilo! Jíme jen rýži, fazole, brambory, sladký brambory, hovězí nebo kuřecí ve vlastní šťávě a smažený kuře. Je to dobrý, ale pořád do kola...

Raději neobědváme a odpoledne trávíme (doslova) na pláži. Navečer se rozhodujeme pro výlet po pláži na hranice s JAR, což je téměř za rohem. Přecházíme útes, který je dominantou Ponta do Ouro a pak na nás už čeká úžasný pohled na nekonečnou pláž. Večer nás čeká párty, protože v Mozambiku mají nějaký svátek. Všichni návštěvníci se dobře baví, tančíme při hudbě stejného kytaristy jako včera a končíme někdy po půlnoci. Tuto druhou noc už nespíme ve stanu, ale v bungalovu, kterej se uvolnil. Prostě nám to nabídli za stejnou cenu. Mysleli si, že jsme pár, tak jsem se pak musel smát, když jsme hned po převzetí klíčů od sebe odtahovali postele. To je ale vděčnost, co!? V pondělí ráno se nám nechce vstávat a po dvou hodinách na pláži už vůbec jet zpět. To nevím, co budu dělat za 4 týdny, kdy jedu na týdenní dovolenou tentokrát do Inhambane - opět v Mozambiku.

Ponta do Ouro je skutečně věhlasná mozambická destinace. Vůbec celé pobřeží je jen málo zasaženo turismem a jezdí sem především potápěči. V roce 2010 celý komplex asi tří potápěčských a ubytovacích center vyhořel. Byl celý z rákosu a údajně to chytlo od svíčky, když se někdo stříkal repelentem. V této době je většina centra snad ve stejném duchu opravena. Bezpečnost přímo v Ponta bez problému. Zdraví a hygiena: Výskyt malárie zanedbatelný, stačí obyčejný místní repelent. Jo ten, co asi tak dobře hoří... Bankomat, obchody s jídlem, pitím, oblečením přímo na místě.

Doprava: Leťte do Johannesburgu. Zpáteční letenka Vás vyjde na cca 15-17 tis.Kč. Z letiště jeďte taxíkem na nádraží  minibusů (combis). Potom máte dvě možnosti. Buď přes Svazijsko (doporučuji navštívit alespoň Sibebe Rocks a Mlilwane park poblíž hlavního města) "jižní" cestou nebo můžete jet !severní" cestou přes JAR a zastavit se ve vyhlášeném Krugerově parku. Jižní část tohoto safari (třeba Crocodile bridge Gate) je stejně nejlepší a bohatě stačí dva dny. Ať už si vyberete kteroukoli cestu, hlavním cílem je Maputo - hl.m.Mozambiku. Z Johannesburgu se to dá jet v každým případě i napřímo. V Maputu pak jezdí ty stejný místní taxi - minibusy do celýho Mozambiku. Často se jezdí dolů do Ponta do Ouro nebo i několik set kiláků do Inhamban na sever. Bacha - nádraží pro minibusy v Mozambiku rozhodně není přes noc bezpečný. Tak si případně po příjezdu hned vemte taxika. Přes den je to o.k. a dá se domluvit i anglicko všelijak:).

Boa viagem!