Jak ve Svazijsku vlastně žijeme? - Africké Retro 8.

Původně publikováno 25. listopadu 2009. Řadu mých přátel zajímalo, jakej ten samotnej život na našem humanitárním projektu vlastně je. Co jíme, kde bydlíme a vůbec jaký je to prostředí, kde jsme se rozhodli strávit rok života

Jak tady bydlíme? Neskutečně!

Když jsem četl předávácí report od mého předchůdce, tak v porovnání s jeho předchozí misí v Sudánu, zmínil slovo luxusní. Jo, musím přiznat, že bydlení jsem v této formě nečekal. Já už jsem se jako nováček viděl někde v chátrající boudě a tady jsou domky maximálně 10 let starý, který vlastní parlamentní poslanci nebo bohatší vrstva, která se přestěhovala na sever do hl.města Mbabane nebo do hl. ekonomického města Manzini. 

Je nás tady 15 expatů (zahraničních pracovníků jako jsem já), kteří bydlí v pěti domcích vetšinou po třech. Každý domek má vlastní domácí, která přes den provádí úklid. Perou (v pračkách, což není zrovna obvyklá místní výbava!), žehlí, stelou, prostě vše. A hodně rychle se na to zvyká ;). Na žádost expatů i vaří. Vzhledem k tomu, že se tady na misi můžeme volně pohybovat, někteří expati chodí na oběd do města. Ale o jídle až za chvilku. Ve většině domků je nejen sprcháč, ale i slušná vana. Teplá voda je samozřejmostí.  Topíme přímotopy, který se v zimním období (především červenec), kdy je tady i mráz, fakt hodí. Izolace zdí se tady moc neřeší. Jediným problémem jsou snad jen naše elektrické sporáky, když máme výpadek elektřiny a zrovna si nějakej nevrlej expat musí uvařit čaj. Nebývá to často a holt jako logistik projektu mám technickej stav na starosti. A my tady máme 3 chlapy (doktory) a 14 ženských, tak je jasný, kdo se musí postarat třeba i o výměnu žárovky. Ale větší opravy prostě outsourcujeme. Domky jsou jednoduše vybavený, kuchyňská linka, lednička, v obyváku nějaký křesla, gauč, v pokojích pak skvěle široká postel, skříň, lampička, židle a pracovní stůl. To je vlastně povinná výbava, na kterou má každý nárok. Na technickém provedení ať již samotné stavby baráku, rozvodu vody, probíjející bojler!, spárů v koupelně, podlah, skříně bez "vinglů," slepovaný postele atp. je prostě vidět "africký smysl" pro detail. Ale naprosto je chápu a když nejste zrovna Kutil Tim = Každej druhej českej technickej špekulant, působí ubytko útulně. Většinou si pokoje a místnosti vybavujeme na vlastní náklady různýma afro dečkama, batikovanýma malbama, soškama a dalšími suvernýry. Nádech ubytování je tak do oranžových, hnědých a zemitých barev vůbec, což působí fakt příjemně africky. 

Každý domek má vlastní pevnou linku, kde si všechny zahraniční hovory expati platí. Na žádost je možný nainstalovat modem a připojení na internet. To už je pak výlučně na účet žadatele. Vesměs ale chodíme na net do kanceláře a místo telefonu používáme Skype. Téměř každý z nás tady má vlastní notebook. Ať už na filmy, na hudbu nebo psaní článků, jako v mém případě. Mimochodem tolik filmů, co jsem viděl tady za ten necelý půlrok, jsem neviděl za celej život. Televize je tady pouze v jednom domě a mám pocit, že tady nikomu nechybí, kromě našeho kamerunského kolegy, kterej furt sleduje fotbal a africký mýdlové opery a la Ordinace v růžové zahradě.Stejně jsme na tom i s rádiem. Někdo má svoje vlastní v pokoji, ale jinak používáme externí repro s notebookem nebo iPodem. iPod je tady vlastně dost rozšířená záležitost a přemýšlím, že na příští misi si jej koupím taky.

Bydlení místních vč. našich zaměstnanců

Bydlení místních obyvatel no to už je jiný kafe. Rozdíly jsou neskutečný. Ve městech (který jsou v podstatě jen 3) jsou domky poměrně zachovalé. Některé jsou ve velmi dobrém stavu - jako např. v naší oblasti, některé trochu v dezolátnějším. 

Obecně je bydlení ve městě velmi dobré s elektřinou, vodou, telefonní sítí. Stačí ale jen vyjet z města nebo lépe řečeno jen odbočit z hlavní cesty a vidíte chatrče jak ve středověku. To je prostě fakt. Vesměs jsou to tzv.tukuly (kruhová podstava se kulatou střechou) nebo stavby kostkového typu, kde jsou hlavním stavebním prvkem hliněné nepálené cihly, které jsou jen usušené na slunci. Semtam vidíte tyto stavby již s použitím cementových tvárnic. Každé takové obydlí sestává z dvou tří "domků," kdy jeden často slouží jako svazijská kuchyně. Vaří se většinou na ohni uvnitř domku. Dokonce mnoho nových městských domů má přístavek nebo zvlášť tukul za účelem svazijské kuchyně, kde se zásadně vaří na ohni.

Naši místní zaměstnaci, tím že mají rozumný plat, tak se postupně stěhují do novějších zástaveb. Přesto jsem nedávno vezl domů naší domácí a nechtělo se mi věřit. Ubytování v hliněné kostce, plechová střecha, hliněná podlaha, žádná fasáda ani vnitřní omítka, dvě postele. Zíral jsem na to a nevěděl, co si o tom myslet. Můžu vás ale uklidnit. Oni to tak prostě nevnímají. Ví, že se mohou mít lépe, ale stávající situaci berou mnohem přirozeněji než my v Evropě. Jak se říká, žijí hlavně přítomností, se kterou se umí nádherně smířit. Můj dojem. Možná náš moderní materiální přístup tuto skromnou souzněnost s místními podmínkami, kulturou a tradicí časem zničí. Velké bohužel, ale pokrok a "moderní" život se nikomu upírat nedá. 

Jídlo 

Když už mluvíme o tom jídle, tak Svazijsko žije kuřecím, vepřovým a hovězím. Vážně! V rozmanitosti je svazijská kuchyně poměrně chudá, ale kvalita zj. hovězího nemá absolutně chybu. Krávy jsou všude a mají volný pohyb. Taky teda všechno žerou včetně odpadků, to ale není na talíři, chuti a měkkosti masa poznat. 

Zde je přehled standardního jídelníčku:

- Hovězí vývar s masem (Beef Stew), Kuřecí vývar s masem (Chicken Stew), Smažená ryba (myslím že treska), Smažené kuřecí, Pečené vepřové - jako v Česku, ale bez zelí a knedlíků, grilované kuřecí... 

- Jako přílohy zde dostanete kukuřičnou kaši (takový těsto bez chutě, který vzhledem k rozpadající se formě nejdřív umatláte v ruce), rýži, hranolky, sladký brambory, klasickej toustovej chleba nebo takovou zakysanou mléčnou kaši. Nadstandard, zato extrémně oblíbený a neméně drahý je KFC. Ve Svazijsku jsou tři a jedno z nich je i v našem městečku (Nhlangano). Když už máme té jídlení rutiny výše dost a nechce se nám vařit, tak i my vesměs globální protestanti, zajedem večer na pořádnej fastfood. Evidentě se ale fast foodu daří a KFC je permanentně okupováno. "Pokrok" prostě nezastavíš, což je vidět na zvětšujících se proporcích úspěšných místních - hlavně žen.  

V porovnání s Českem si v ničem nezadá řeznictví. Sice tady chybí párky frankfurtskýho typu, ale hovězí, kuřecí a vepřový tady nechybí včetně vnitřností. Naopak. Teď jsem si vzpomněl na docela zábavnou situaci v Mozambiku. Na cestě zpět z mé dovolené zastavil náš minibus při menším tržišti. Zde přímo před všemi uťali hlavu praseti, kterou pak strčili do igelitky našemu novému spolucestujícímu. Vzhledem k teplotě v minibusu se ihned ozvali dva Amíci, že jako to by nešlo, že to bude hroznej smrad.. Samo bez šancí. A vlastně to ani nebylo tak hrozný... Nedávno jsem si tady koupil pečený koleno a protože jsem tady našel hořčici, která chutná naprosto stejně jako ta česká, tak můžu říct, že ještě strouhaný křen a jsem v sedmým nebi. Z lahůdek můžu vybrat sušený hovězí jazyk, již marinovaná masa atp. Co je tady dobrý, že za řeznictvím bývá často místo, kde si můžete zakoupené maso ugrilovat. Je tam pomocník, který neustále udržuje oheň, resp. uhlíky pěkně žhavý. Už jsem tam byl s místníma 2x, tak můžu říct paráda. Akorát se cítíte tak trochu součástí grilování, jak se tam pěkně udíte pod tím přístřeškem společně s vaší večeří.

Co se týká ostatních potravin, tak tady dostanete téměř všechno. Máme tady i Spar - což je dle znaku stejná společnost, která funguje i v Česku. Jediné, co postrádáme jsou kvalitní sýry, který se dají koupit pouze v Manzini a Mbabane (100, resp. 130km od Nhlangana). A taky cenově je to trochu divoký. Takže kupujeme místní goudu nebo cheddar, který nejsou nic extra, ale dá se. Dost z nás si ale vaří doma. Není to ani tak levnější, jako spíš relax a třeba i chuť se vyprsit s nějakým typickým národním jídlem. Je nás tady 13 národností a zatím jednoznačně vede jeden Arménec. Ten vaří luxusně na slano i na sladko. Obecně ale vaříme, jak to nazvat, univerzálně. Vše, co se jí u nás. Brambory, těstoviny "forever," děláme všemožný omáčky, pečeme ryby atp. Našel jsem tady strouhanku, takže už jsme měli smaženou goudu (fakt dobrý), žampióny, květák (to byl luxus, kterej ocenili i všichni francouzští labužníci). Akorát mi chybí tatarka, kterou tady nemůžu najít. Ale příští týden se stěhuju do jinýho domku, kde mají mixér. To už pak bude ideál.

A co tady pijeme? K dostání je tady jak místní pivo Hansa, tak jihoafrický Castle. Tyto dvě značky jsou tady nejpopulárnější. Pivo je obecně oblíbený nápoj stejně jako víno jihoafrické produkce. Za českou stovku už tady koupíte slušný stolní víno. Jinak ale Svazijci alkoholu nijak zvlášť neholdují a výjimečně zde potkáte kuřáka. Mám pocit, že tady kouří v 99,9% jen my cizinci a bílí z JAR. 

Tvrdý alkohol se tady dá taky bez problému sehnat, ale o kvalitě si dovolím trochu pochybovat. V jednom případě Vodka Smirnoff chutnala jak zředěná weisska (výčepní lihovina). Určitě je to ale na místě, kde to kupujete. Zatím vidíme. Abych nemluvil jen o alkoholu, přátelé!, tady i v odlehlých oblastech není problém narazit na ministánek s krásným červeným nápisem Coca-cola. Navíc tady mají litrovky ve skle a chuť je fakt lepší než z PETky.

Bezpečnost a doprava

Trochu info o bezpečnosti. Domky i naše kanceláře jsou na tomto projektu v oblasti, která je považována za bezpečnou. Asi proto naše ochranka v noci tak spokojeně spí. Někdy chrápou tak, že to budí. Fakt! Ale je tomu skutečně tak, jsme v bezpečné oblasti asi 1 km od středu města (Nhlangano). Tam se v noci moc chodit nedoporučuje, nicméně jsem o žádný pouličním přepadení neslyšel. Vykrádačky tady jsou ve stejné míře jako v Evropě a vyjímečně slyšíte o nějakým ozbrojeným přepadení. Jedinýmu, komu tady na tomto projektu vlastne hrozí nebezpečí jsem já, protože jako Log-Admin (logistik - administrator v jedné osobě) chodím do banky. Večer povinně používáme auta, když se navzájem navštěvujeme. Než ale expatům svěřím auto, musí zkraje své mise ukázat mezinárodní řidičák a pak dáme testovací jízdu. Naštěstí jsem zatím nemusel nikoho vyhodit. A ty, co řídit neumí, jsou dost soudní na to, aby to ani nezkoušeli.

Co se týká veřejné dopravy, tak máme zakázané ty malinké vany/minibusy tak pro 7-9 lidí. Je to z důvodu vysokého rizika dopravní nehody. Řidiči těchto vanů fakt jezdí jak hovada. To se snad ani jinak nazvat nedá. Druhým důvodem, proč je použití těchto vanů zakázané, je široký výsky tuberkulózy. Je fakt, že stačí otevřít okno vpředu a vzadu a není problem. Ale když je zima, tak se do toho nikomu moc nechce. Dokonce jsem nedávno pořádali kampaň se samolepkou: "Vula lifasitelo - Otevřete okna." Řidiči těchto combi (jak se místně tyto auta nazývají) jsou na svá auta velmi hrdí a málokdy je najdete špinavé. Leští je snad každý den. Stejně tak je to s nápisy z venku, které jsou dost často provedeny v efektním stylu velkých samolepek.

Mezi další bezpečnostní rizika patří samotní Svazijci na okraji silnic. To je někdy fakt šílený, prostě projíždějící auto neberou v potaz. Ve dne je to ok, ale v noci jsou fakt neviditelní, a to samo bez urážky k barvě pleti. Radši ani nemyslím, co když jednou mrknu na radio a zpět a někoho "potkám." Stejně je to na silnicích s krávama. Těch je tady dost a mají absolutní přednost. Když je uvidíte, musíte zapnout výstražný světla, jinak je to považováno za přestupek. Dále už mne z hlediska bezpečnosti nic moc nenapadá. Možná, že naše ochranka kromě kanceláří hlídá domky expatů přes týden pouze v noci, o víkendu 24 hodin. Nepoužíváme žádný uniformy ani zbraně. Jediný, co mají hlídači k dispozici je baterka, termoska na čaj a budku s okýnkem. Vzhledem k tomu, že je bezpečnost pod mou pravomocí, raději nechci ani pomyslet, co by kdyby.. Trváme na permanentním zamykání večer při každým průchodu ven i dovnitř. Docela zajímavý je to tady s policajtama. Zaprvé nejsou zkorumpovaní. Nebuzerujou, prostě jsou slušní a dělají svoji práci. Ale přece. Tady mne zatím za přestupek stavěli pouze jednou. Místo 80km/h jsem jel 93. No viděl jsem to na jejich radaru (ani i tady!), tak jsem byl rád, protože jsem to čekal horší.. Pokuta 50 randů se ale záhy vyřešila, když se jeden z policajtů zeptal, jak to vypadá s přihláškou jeho příbuzné na místo v naší organizaci. Řekl jsem, že to omrknu. Vzal jsem si jméno dotyčné, 50 Randů/Lilangeni zpět a odjel. Ještě jsem ho nepotkal, ale vzali jsme nakonec jinou sekretářku.

Vozový park

Vozový park to bude asi spíš info pro pány. V každým případě to není zdaleka tak hrozný. Věsměs jsou všechna auta z dovozu z Jihoafrické republiky nebo z Japonska. Najdete tady všechny možný značky, a to nejen japonské provenience, ale taky německý BMW (výjimečně, ale ano), dál třeba Subaru a Renault. Na plné čáře ale tady vyhrává Toyota a trochu méně Nissan. Asi na té kvalitě něco bude, protože oblíbenost Toyoty je tady jednoznačná a vzhledem k cestám se tady kvalita rozhodně vyplatí. Opravy se tady řeší po garážích, protože na originál servis tady má málokdo. Ale obchodů s náhradními díly je dost. Povinná technická tady funguje také, ale evidentně to není nic, z čeho by měl někdo strach. Na co narazíte velmi zřídka jsou motorky nebo mopedy. Těch je tady jak šafránu stejně tak jako kol. Lidé prostě buď chodí pěšky nebo jezdí combi či vlastní autem. K tomu chození pěšky jeden detail. Obecně ve městě vidíte Svazijce chodit obutý, ale mimo město chodí zejména děti naboso.

A co vlastně řídíme my? Nejdřív musím ujasnit, že veškerá naše vozidla jsou přes den výhradně v kompetenci našich řidičů. Expati mohou řídit pouze večer a jen osobáky - Toyota Avanza. Máme nyní tři, ale protože nestíháme, používáme je přes den nejen k administrativním záležitostem, ale i pro týmy v terénu pro zdravotní účely. Dávám jim tak dva roky, než se rozsypou. A potom tady máme našich deset Toyota LandCrusiser HJ4. Toto auto ale v Evropě nenajdete. V Africe naopak. Jedná se totiž doslova o NGO auto (neziskových organizací vč. OSN), extrémně robustní, spolehlivé s nezbytnou uzávěrkou

diferenciálu. V našem případě má elektronické jen vstřikování. Údajně je stavěné na to, že i bez servisu zvládne v permanentním terénu 200 tis.km. My ale máme nastavenou denní, týdenní a měsíční kontrolní rutinu vč. pravidelných servisů. A kdo je mimo řidičů může řídit? Jen já, jako logistik a šéfová projektu. Ale pro soukromé využití je to teď už pro mne irelevantní, protože jsme si koupili vlastní Toyotu Hilux - do které právě připravuji vnitřní postel na případné výlety se spaním mimo turistické oblasti. Mimochodem, je to zakázaný..., tak to nepřeháníme. Hlavně v JAR je to vo držku. 

Banky 

Ano, banky. Mezi další běžnou věc lze ve Svazijsku považovat banky. Ve všech třech městech jsou banky, jak NED bank, Standard bank ad. Myslím, že řada těchto bank má jihoafrický kapitál a vůbec svazijský ekonomický systém je napojen na JAR. Většina našich pracujících tak má v bance účet, což díky bohu zato,

protože platit v našem případě více jak 90 zaměstnanců v hotovosti by vzhledem k platům nebyl zrovna ideál. Když už mluvíme o platech, tak zde jsou rozdíly značné. Od naší spící ochranky (cca 230 USD/měsíc) až po zdravotní sestry (okolo 1200 USD/měsíc). Především zdravotní personál je tady velmi drahý, protože je ho zásadní nedostatek. Většina zdravotních sester, lékárníků nebo laborantů pochází ze Zimbabwe jako pozůstatek velmi vyspělé země, než se dostal ke kormidlu Mugabe a zruinoval tuto obilnici Afriky s velmi kvalitním školstvím.

Současně také musíme držet platovou úroveň se svazijským zdravotním systémem. Zdravotní a farmaceutický business si svoji úroveň vzít prostě nenechá. Náš projekt se tímto neskutečně prodražuje a tuším, že v oblasti platů je vůbec nejdražší ze všech, které naše organizace má. Jak jsem zmínil, svazijský Emalangeni je 1:1 k jihoafrickému Randu. Ve Svazijsku tak můžete platit Randy z JAR, ale opačně to nefunguje. Proto vždy při výjezdu za hranice do JAR musíme měnit (bez poplatku). Nic moc jsem o svazijské ekonomice nečetl, ale inflace je tady zřejmá ruku v ruce se zvyšování životní úrovně. Ceny potravin jsou tady v řadě případů jako v Česku. Bohužel  Svazijci žijící mimo města klasickým zemědělským životem mají cca 2USD/den.

Někdy z těch rozdílů jde hlava kolem. Ale i to je typická africká realita - pro nás expaty rozhodně poučná.